#216: 666 - Skoda  

 Pozdravujem, vďaka za kultivovaný príspevok, strčili ste do vrecka všetkých vulgárnych "diskutérov" a mne ste akoby "vyrazili zbraň z ruky", nešlo mi do hlavy, že satanista má takéto názory. Platí staré porekadlo: "Na lyžičku medu sa chytí viacej múch, ako na sud octu". A keď ste ešte napísal, že by sa to LaVeymu nepáčilo také jednanie, hneď som v ten, či na druhý deň jeho bibliu na internete zhruba prečítal v českom preklade, hlavne jeho "filozofiu", tie praktiky a rôzne vzývania som len preletel. Včera som sa vrátil k jeho "filozofii" viac podrobnejšie. Musím uznať, že vie dobre formulovať svoje, názory myšlienky, vezie sa na nedostatkoch, či slabostiachi ľudí, čo praktizujú rôzne náboženstvá. Je to taká revolta hlavne proti kresťanstvu.

S niektorým jeho názormi aj súhlasím: jeho postoj k zvieratám, deťom, stať o duševných upíroch, je ich dosť aj medzi hlavne kresťankami, kňazi by mohli o tom rozprávať. Prekvapila ma aj veta, citujem :"Hluboká duchovní láska je obohacena láskou sexuální, a je samozřejmě nutnou součástí každého uspokojivého vztahu, protože se však sexuální záliby liší, může někdy mimomanželská sexuální aktivita nebo masturbace být potřebným doplněním. Druhú polovinu vety neschvaľujem, ale aj tak ma tento názor príjemne prekvapil. Aj to že uznáva aj asexuálny spôsob života, v prípade sublimácie sexuálnej energie. Aj tento výrok vcelku ujde:"...čiň jiným to, co oni činí tobě. Pokud byste jim činili to, co chcete, aby oni dělali vám, a oni by s vámi přitom jednali špatné, bylo by proti lidské přirozenosti brát na ně dál ohledy. K jiným byste se měli chovat tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám; pokud ale nebude vaše slušnost opětována, vypořádejte se s nimi, jak si zaslouží".Niektorí "diskutéri" sa tohoto nedržali, na slušné príspevky odpovedali vulgárnymi.

Autor biblie si protirečí, lebo tieto citáty nekorenšpondujú s týmito: "Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání!Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, co kráčejí po čtyřech..."Život je velká radost - smrt velké odříkání. Proto si užijte života co nejvíce - TEĎ HNED! Oplácejte ránu ranou, pohrdání pohrdáním, odsouzení odsouzením a k tomu štědře přidané úroky z úroků. Oko za oko, zub za zub, vždy čtyrnásobně, stonásobně! "

Je jasné, že pravá láska neexistuje bez odriekania, nikdy sa dvaja ľudia tak 100% nezhodnú, aby sa nemuseli tolerovať, odpúštať si, prispôsovať sa. Ak chceme normálne žiť, vždy sa nejako musíme zapierať: ranné vstávanie, styk s ľuďmi, hnevajúce deti, odporný šéf – kopu vecí, ovládanie v jedle, sexe. Choroby, bolesť atď. Človek, ktorý sa nechce zapierať sa stáva otrokom svojich chúťok, stráca slobodu, sú to staré známe veci, platia aj pre satanistu. Podľa mňa človek potrebuje nad sebou nejaku autoritu, o ktorú sa môže aj oprieť, aby mal silnejší motív prekonať napr. manželské krízy a nevzdával to tak hneď, často potom sa manželstvo dostane na vyšší stupeň. Našou autoritou je milosrdný, chápajúci, odpúšťajúci Boh. Keby na Zemi žili samí satanisti určite by dochádzlalo medzi nimi k stretom, ako to život prináša a na základe vyššíe uvedených rád by sa rýchlo asi navzájom zničili a vzývali navzáajom na seba pekelné sily, ak by sa držali sa vyššie uvedených rád.

LaVey píše, že od človeka a vesmírnej akcie a reakcie všetko závisí. No v ďaľšiom texte si protirečí, lebo zabúda na základné okultistické zákony: zákon odrazu – lebo všetko, čo dávaš, dostaneš späť. /Viď nižšie/.

Neuznáva modlitbu, ale jeho vzývania a k Satanovi a iným diablom a ich oslava je predsa v postate modlitba, či už prosebná alebo oslavná. A prečo ich vzýva, žiada o ochranu, či pôsobenie, keď sa satanista má cítiť takým pánom. Viď citát:

"Všechny tvé kosti pak hrdě řeknou, Kdo se mi vyrovná? Nebyl jsem snad příliš mocným sokem svým nepřátelům? Neosvobodil jsem se SÁM, vlastním rozumem a tělem?"

A nehrozí satanistovi, že mu napokon tieto pekelné sily riadne ublížia?

Mohli by ste mi vysvetliť ako Vy chápete Satana, diablov – princov atď.? Ako sily, živly? Ći duchovné bytosti, nejakých menších bohov? A prečo autor biblie neradí vzývať priamo Boha, ktorého uznáva ako mohutnú silu, ktorá preniká univerzum a všetko udržiava v rovnováhe. Nie vari najmocnejší?

Satanista nechce byť pod vládou Boha, ale že sa dáva pod vládu Satana mu nevadí!

1. Blahoslaveni silní. neboť jejich bude Země - prokleti slabí, neboť se jim dostane jha!

   "Satanismus není řádným náboženstvím; je to náboženství světské a živočišné, náboženství těla - a nad tím vším panuje Satan, zosobnění špatné cesty."

   Ďaľšie citáty:

2. Blahoslaveni mocní, neboť oni budou chováni v úctě mezi lidmi - prokleti slabí, neboť budou vyhlazeni!

3. Blahoslaveni troufalí, neboť oni budou pany světa - prokleti pokorní, neboť budou ušlapáni pod rozeklanými kopyty!

4. Blahoslaveni vítězní, neboť vítězství je základem práva - prokleti porazení, neboť budou provždy otroky!

Ako sa majú satanisti stavať podľa týchto citátov ku svojim chorým, starým, ku svojim rodičom, starým rodičom, atď., k neúspešným, chudobným, ku telesne slabým, napr. Satanistom, atď.? Satanisti by nemohli ani súťažiť v športe, lebo keby boli porazení, ako by to zniesli? Neviem si to ani vlastne predstaviť satanistu ako športovca, tobôž nie dobrého, kedže satanista uznáva lenivosť, žiadne odriekanie: viď citát :"Sedm smrtelných hříchů podle křesťanské církve jsou: chamtivost, pýcha, závist, zloba, obžerství, smilstvo a lenost. Satanismus se těchto hříchů zastává, neboť všechny vedou k tělesnému, duševnímu nebo emočnímu uspokojení."

No možno keby satanisti v nejakom športovom zápase vzývali o pomoc diablov v enochiánskom jazyku by aj vyhrali, lebo súperi by buď od strachu alebo smiechu prestali bojovať.

Vlastne, keby sa riadne držali rád tejto biblie, a ako správni satanisti by sa mali, tak by v ničom neboli dobrí : či šport, umenie, hudba, veda, atď, - lebo všetko vyžaduje usilovnosť -opak lenivosti a sebazapieranie, ak chcete byť v niečom dobrý. Ani by nebolo tých ozaj dobrých hudobníkov metalových skupín. Ale už začínam byť trochu ironický, takže končím. Vďaka každému, ktosi to celé prečíta.

Ešte nejaké názory na LaVey-a.

 

1. Hledání cesty

2. V 60. létech XX. století vznikl ve Spojených Státech velký hlad po náboženství a založit si vlastní církev platilo za nejsnazší a nejrychlejší metodu k zbohatnutí. Na této vlně se svezl i Anton LaVey (1930–1997), ve kterém pozvolna vyklíčily vzpomínky na vyprávění svých gruzínských, rumunských, alsaských a cikánských předků, jež ho inspirovaly v jeho zálibě v magii a okultismu. V mládí se živil jako krotitel divokých zvířat, hudebník v cirkuse a pomocník kouzelníka, od kterého se naučil základům hypnózy. Po své svatbě ve svých jedenadvaceti letech se stal policejním fotografem, po dalších třech letech se začal opět živit hraním na varhany v San Franciských klubech a divadlech, ale současně se vášnivě věnoval své velké zálibě v černé magii a okultních tématech. Začal o těchto tématech pořádat přednášky a se skupinkou svých věrných posluchačů přívrženců s nimiž založil tzv. Magický kruh se záměrem vykonávat společné seance a magické obřady, ať již vyčtené z knih okultních autorů ztatého věku magie XIX. století nebo i obřadů, jejichž pravidla sám vymyslel.

Jmenování se Černým papežem a Satanská Bible

• Jeho geniálním tahem bylo jmenováním se za „Černého papeže“ satanistické církve, což mu vyneslo velkou mediální popularitu i tolik potřebné útoky ze strany křesťanských fundamentalistů, kterou dokázal zúročit geniálním názvem pro svou jinak zcela slaboduchou knihu Satanská biblie ve které jen rozmělnil filozofické myšlenky Friedricha Nietzscheho a všeobecné komentáře k zprofanovannosti křesťanství, od kterého má snahu se distancovat, ale jeho pragmatická filozofie nemá natolik dostatečnou hloubku, aby ji dokázal definovat a zdůvodnit bez křesťanské berličky, a jeho ústřední dílo je tak po obsahové stránce slabší než kniha o bylinkách z babiččiny zahrádky. LaVey se nijak nesnaží zakrývat, že jeho definice satanismu je ve skutečnosti jen obhajoba a zdůvodnění vlastního egoismu a Satanská biblia je postavena jen na své domnělé literární genialitě. Základním kamenem jeho učení se dá nejlépe charakterizovat mottem hnutí Wicca: „Dělej, co chceš, pokud to nikomu neškodí.“, s přídavkem Satana v názvu, který zajišťuje potřebnou propagaci, a s čistě teatrálními rituály.

 

 

 

 

Crowley byl bezpochyby satanistou, svým učením i životem, ale nelze jej rozhodně řadit vedle Antona LaVeye, kterému by se s největší pravděpodobností od srdce vysmál. Vyžíval se ve všem, co mohlo v tehdejší době vzbuzovat pobouření: černou magií, tajnými obřady, ezoterickým učením, vyvoláváním ďábla, sexuálními rituály a pohrdáním vším a všemi, což je k jistě daleko bližší k tradičnímu satanistickému učení než čistě egocentrický LaVey, který ve své snaze vybudovat nový chrám Satanův, zapomíná na základní okultistické zákony: zákon odrazu (vše co dáváš, dostáváš zpět), položením principu zla na stejnou úroveň jako dobra (zlo je ve skutečnosti jen nedostatkem dobra) a zcela pominutou láskou, která je základním kamenem lidstva. Ale i Crowley stojí bok po boku s LaVeyem, protože jeho příklon a obdiv k Satanovi ve spojení se sexuální magií je již na konci XIX. století vysoce módní záležitostí, ovšem ezoterického charakteru.

Vliv Aleistera Crowleyho